Něco málo z historie školy
V září roku 1916 byl zásluhou Zemského spolku pro péči o hluchoněmé zřízen První český ústav pro hluchoněmé v Praze v Kateřinské ulici 36 v místnostech propůjčených Českou zemskou komisí.
V té době není v Praze žádný ústav s vlastní budovou. Po několikaletém cíleném úsilí Spolku pro hluchoněmé v čele se svým předsedou, profesorem MUDr. Karlem Výmolou, se podařilo získat vše potřebné k výstavbě nového ústavu v Praze – Radlicích. Výstavba byla zahájena 30. 6. 1925.
V září následujícího roku byla stavba zkolaudována a 16. října 1926 bylo zahájeno vyučování. Ústav dostal čestné pojmenování Výmolův ústav pro hluchoněmé děti a do konce roku 1929 byl soukromým zařízením spolku.
Od roku 1930 je ústav zestátněn. V té tobě odcházejí z ústavu první neslyšící děti z VIII. třídy, tedy s ukončenou úplnou základní docházkou. V této době se budova nacházela uprostřed rozlehlého pozemku. Děti užívaly krásnou zahradu se skleníkem, altánem a dvěma bazény.
V roce 1943 byla budova z nařízení
Wehrmachtu zkonfiskována pro vojenskou nemocnici.
Po
složitých vyjednáváních byly děti umístěny v provizorních pavilonech v Praze
– Bohnicích. V roce 1945 byla budova navrácena svému účelu
Podle
školského zákona o jednotné škole z 10. 5. 1948 se
všechny ústavní školy staly školami státními
se zvláštní péčí. V Radlicích vznikla střední škola pro hluchoněmé a
děti se zbytky sluchu. Rozdělení pražských škol na
národní a střední školy zůstalo v platnosti do roku 1953.
Školským zákonem z tohoto roku se mělo
dostat vzdělání II. stupně všem žákům. V důsledku toho byla r. 1959 radlická škola změněna na osmiletou střední školu pro hluchoněmé
děti ve věku 6 – 15 let.
Školským
zákonem z roku 1960 se obecně školní docházka
prodloužila na 9 let a v Radlicích vzniká základní devítiletá škola
internátní pro děti se zbytky sluchu. Současně byla při ZDŠI zřízena mateřská
škola pro děti se zbytky sluchu.
V těchto letech se také stanovily zásady
pro diferenciaci žáků s vadami sluchu. Rozdělení na školy pro neslyšící, školy pro děti se zbytky sluchu a školy pro
nedoslýchavé.
V této době je mluvená řeč hlavním cílem
vyučování a podřizují se jí všechny metody práce.
Od poloviny 80. let při vyučování začínala většina učitelů využívat ve větší míře totální komunikaci. Tato „metoda“ užitečná při vysvětlování látky a dorozumění však neposkytovala žákům komunikační systém.
V roce 1989 se vlivem celosvětových
společensko-politických událostí mění u nás také poměry na školách pro sluchově
postižené. Při vzdělávání těžce sluchově postižených se začínají prosazovat
nové trendy – odklon a posun od hlasité audio-orální řeči k vizuálním
komunikačním prostředkům – k jazyku psanému a motoricko-vizuálnímu jazyku znakovému.
Od poloviny 90. let jsou na školu přijímáni sluchově postižení absolventi se středoškolským a vysokoškolským vzděláním (kteří zde působí jako pedagogové a vychovatelé). Od roku 2003, kdy se součástí školy stala Střední zdravotnická škola - obor Asistent zubního technika, pracují na škole také tlumočníci znakového jazyka. V roce 2008 se součástí školy stalo Jazykové centrum Ulita (nynější Ulicentrum) s cílem rozvíjet a podporovat celoživotní vzdělávání lidí se sluchovým postižením v celé České republice. Na škole je od této doby také ateliér pro tvorbu multimediálních výukových pomůcek.
O dobrém jménu školy svědčí i to, že škola
byla vybrána k vzácným návštěvám:
7. května 1991 navštívila školu princezna
z Walesu Diana, tehdy manželka britského následníka trůnu prince Charlese,
v doprovodu paní Olgy Havlové, manželky prezidenta ČSR, a sportovní
legendy paní Věry Čáslavské.
Na podzim téhož roku navštívila školu paní
Marilyn Quaylleová, manželka viceprezidenta USA, opět s paní Olgou
Havlovou, předsedkyní Výboru dobré vůle.
V roce 1993 byla na návštěvě školy paní O.Havlová potřetí, tentokrát se sochařem M. Bílkem, který věnoval dětem kus své práce, která interiér školy zdobí dodnes.